Co ty ceny?
Tomuto oboru se věnuji už 18 roků. Ale pamatuji si ještě pořád na devadesátá léta, kdy jsem poprvé poznával detaily a pozadí světa vozíků. Pamatuji si i svoji silnou reakci – “to je co za ceny”?
Každý na to reaguje po svém. Často ale podobně.
- tolik peněz za pár trubek?
- čtyři kolečka spojená trubkou, a za tolik?
- a to je ze zlata?
… asi sami znáte další
Nespadli jsme z Marsu, ale za ty roky jsme trochu více pochopili souvislosti. Bohužel jsem se setkal i s velkou lidskou hloupostí a matematickou neférovostí. Ta mne donutila po mnoha letech napsat tuto krátkou úvahu. Snad už budu moci do budoucna pouze odkazovat na tento článek.
Tak tedy pojďme.
- Letmo není eshop. Samozřejmě Vám můžeme jakékokliv díly nebo doplňky poslat poštou, ale v tom podobnost s eshopem končí. Musíme splňovat mnoho (občas zvláštních předpisů), které naši provozovnu hodnotí podobně jako farmaceutickou. Měříme vlhkost vzduchu, zapisujeme spoustu “zvláštností” a naše vedoucí výdejny chodí pravidelně na školení, která jí v ničem neobohatí, ale jsou nezbytná. Servisní technik, který zásilky odešle není nejlevnější pracovní síla nebo cizinec pracující na černo. Je to zkušený technik, který absolvuje školení výrobců, většinou v mateřských závodech jednotlivých značek. Takže nejsme a ani se nechystáme být nejlevnějším eshopem.
Jednu zkušenost máme z posledních hodin. Po devíti letech jsme potřebovali zvýšit cenu jednoho zvedáku registrovaného v číselníku. Jeho cena ještě stále bude v limitu plné úhrady, ale po devíti letech už prostě musíme. Žádost o změnu je spoplatněna částkou 600€! Myslím, že žádný podnikatel si nedokáže představit, co by to znamenalo, kdyby změna jedné ceny měla pro něho být otázkou 600€.
- To, co je kulaté není vždy kolečko. Za ty roky jsem se přesvědčil, že každý komponent můžete najít a koupit v mnoha kvalitativních variantách. Už mnohokrát nám očička zasvítila, že se nám podařilo sehnat něco výrazně levnějšího. A častokrát to byl strašný aušus.
Včera jsem byl přítomen jedné facebookové přestřelky, kde někdo “hledal zloděje”, protože offroad kola lze koupit za 250 i 500€. Známe dodavatele české verze i dodavatele německého. Umíme dodat oboje a cítíme v nich i ten rozdíl.
To stejné platí i u krytů kol. Kousek plexi za takové peníze! “Si děláte srandu?” Neděláme. Taky bychom je chěli za třetinu. A pozor – víme, kde takové mají. Ale taky jsme si třeba povídali s jednou vozíčkářkou/kuchařkou, které ty levné kryty ztekly na zem během vaření u sporáku. Protože to prostě nevydržely. Podobné je to s jejich praskáním.
Roquefort a Niva také vypadají podobně. Ale jak říká Zdeněk Pohlreich, “je lepší lžička medu než kybl ho…”.
- Pár trubek je právě ta věda. Viděl jsem už desítky výrobců a pár trubek je přesně ta vysoká škola. To, co z dálky vypadá jako zelená trubka, může být např. hliník série 6000 (používají i starší iPhony), hliník 7020 (jako novější iPhony, aby více vydržely), hliník s hydrotvarováním, titan, základí karbon, karbon s BRAID technologií atd. Stačí se zeptat dodavatele.
- Je rozdíl mezi individální výrobou na míru a sériovou záležitostí. Koupit invalidní vozíky z Asie můžete i za 100€. Pokud ale budete nejdříve svařovat vozík podle hloubky a šířky sedu uživatele, přední část bude v různých sklonech a pak to teprve půjde po jednom na lakovnu, celkem výrazně se této částce vzdálíte.
My sami máme jeden z nejlevnějších vozíků na trhu – Breezy UniX za 211€. A ročně jich neprodáme víc jak deset. Protože si prostě myslíme, že takový vozík je čistě transportní a nedá se na něm aktivně fungovat.
- Jak je možné, že hliníková kolečka při objednání vozíku stojí jinou částku, než když je chci jako náhradní díl. Protože při nákupu vozíku je to rozdílová cena (oproti standardním plastovým), zatímco později kupujete celý nový díl. Je to jako objednat si k Octavii o palec větší kola. Stojí to o něco více, ale rozhodně později nekoupíte za stejnou cenu komplet čtyři kola vč. disků a obutí.
- Není důležité, kdo jaký zisk tvoří, ale jak s ním naloží a jak se chová ke svým zákazníkům. Slovenské železnice tvoří permanentí ztrátu. A pro mnohé jsou vlastně “zdarma”. Ale asi o víc takových společností nestojíme. Každý by si přál raději Regio-jet a měl při cestě před sebou obrazovku s nabídkou nápojů.
Bohužel existuje několik jednotlivců, kteří se trvale vyžívají v hejtování na sociálních sítí a je smutné, že jejich křik vytváří větší dojem, než je jejich reálná síla a počet. Zbytečně pak berou energii těm, kteří se snaží něco posunout. Kdysi to v jednom videu dobře popsal Jiří Čmolík.
Ukončím to takovou malou výzvou.
Přestaňte prosím tolik řešit, kolik stojí vozík a jiné pomůcky. Začněte přemýšlet, jak vozíčkáře co nejvíce “aktivizovat”, aby mohl začít opět studovat, pracovat, podnikat a zakládat rodinu. Díky tomu bude platit daně a Slovensku se vrátí jakákoliv investovaná částka do vozíku, ať už si hrajeme na systém zdravotních pojišťoven nebo úřadů práce.
Potřebujeme jen méně cenařů a více makroekonomů a vizionářů.
Mirek Zeman – Letmo SK
